Na pravém břehu Vltavy, v místní části Boršova nad Vltavou, v Poříčí je zámeček, který je nyní využívaný pro účely komunitního centra a nájemní byty. Zpustlý zámeček byl zrekonstruovaný především díky rakouskému majiteli v letech 2018–2019.
 

První písemná zpráva o drobném šlechtickém objektu v Poříčí je z roku 1379. Majitelem byl vladyka Bušek z Poříčí, který byl příbuzný strakonických Bavorů se střelou ve znaku. Usuzujeme, že tím objektem byla vladycká tvrz. Zajímavou osobou nepochybně byla Buškova dcera Barbora, která zde začala hospodařit v roce 1417 a od roku 1423, kdy ovdověla, na vladycké tvrzi hospodařila až do roku 1455. Musela to být mimořádně silná žena, která dokázala majetek udržet i v neklidných dobách husitských válek.

V 16. století se zde vystřídalo mnoho drobných šlechtických rodů, v pramenech se již píše o tvrzi částečně kamenné a dřevěné. Z kupní smlouvy z roku 1593 víme, že poříčský majetek se prodával za 7 000 kop míšeňských a vedle tvrze a dvora se jednalo o pivovar se sladovnou, mlýn a pilu, zahrady, ovčín a lesy, pět rybníků, dvě krčmy, dvě chmelnice, přívoz a 14 poddanských usedlostí.

Na začátku třicetileté války byla tvrz přepadena a vypálena, a protože tehdejší majitel Jan Jiří Vrábský Tluksa z Vrábí byl příznivcem vzbouřených českých stavů, byl poříčský majetek konfiskován a císařem darován budějovickým dominikánům, kteří ho drželi jako letní sídlo se statkem 164 let. Za jejich vlády byla tvrz přestavěna do podoby malého barokního zámečku s mansardovou střechou a věžičkou. 

Církevní reformy Josefa II. ukončily majetnictví budějovických dominikánů a od roku 1785 byl tento majetek spravován pro tyto účely zřízeným náboženským fondem. Fond zámeček se statkem prodal lišovskému řezníkovi Dannerovi a po něm se zde vystřídalo mnoho majitelů, z nichž nejvýznamnější byl český podnikatel a mecenáš Adalbert Lanna v letech 1840–1854. V té době byl založen okolo zámečku malý anglický park. Po Lannovi až do roku 1913 vlastnila statek se zámečkem rodina rytíře Claudi. A opět se střídal jeden majitel za druhým až do roku 1925, kdy majetek získala rodina židovského statkáře Pollaka. S příchodem nacistů došlo k arizaci majetku, rodina Pollaka byla zavražděna v koncentračním táboře a na zámečku se střídali zranění vojáci wehrmachtu s „národními hosty“. 

Po válce se zámeček stal jádrem budoucího JZD, byl přestavěn na byty a chátral. Po roce 1989 se stal několikráte součástí úvěrového podvodu, až se stal zázrak a po více než sedmdesáti letech získal zámeček normálního majitele, který mu vdechl nový život.
Obec Boršov nad Vltavou má v dlouhodobém pronájmu park s rybníčkem, který ve stejné době po dlouhých desetiletí bezvládí revitalizovala opět do podoby anglického parku s romantickými vegetačními prvky. Nachází se v něm čtyři památníky rámující krátké, ale krvavé 20. století: pomník italského legionáře Martina Krejčího, pomník hrdiny heydrichiády Václava Tuttera, pomník s lípou připomínající 50. výročí ČSR a autorskou lavičku s českou vlajkou  instalovanou u příležitosti stého výročí vzniku samostatné republiky. Památníky doplňuje socha sv. Leopolda se všemi atributy, které tomuto světci, ochránci Rakouska, patří (vševidoucí vévoda, meč, štít v rakouských barvách a chráněná symbolická brána). V minulosti stávala u zámečku socha světce v barokním provedení.

Centrem parkové kompozice je rybníček s břehovým porostem a romantizujícím ostrůvkem s vrbou náhrobní. Charakteristickými solitérními stromy jsou na západní straně zámečku rozvětvený dvoukmen jilmu, u východního křídla liliovník, okolo rybníčka v ploše parku jsou to nepočetné skupiny listnatých a jehličnatých dřevin. Východní stranu parku uzavírá stromořadí okolo příjezdové cesty k nové zástavbě rodinných domků na místě bývalých hospodářských budov.
Na závěr by se chtělo říci: A zazvonil zvonec a pohádky byl konec, ale z výše uvedeného příběhu o drobném šlechtickém sídle ve víru převratných dějin víme, že nic se nestane samo, že za vším jsou jenom lidé.

Autor: Jan Zeman
 

Legenda: 1 – javor klen (Acer pseudoplatanus), 2 – jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), 3 – jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), 4 – lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), 5 – lípa malolistá (Tilia cordata), 6 - modřín opadavý (Larix decidua), 7 – jilm horský (Ulmus glabra), 8 – javor mléč (Acer platanoides), 9 – douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), 10 – třešeň ptačí (Prunus avium), 11 – dub letní (Quercus robur), 12 – borovice lesní (Pinus sylvestris), 13 – olše lepkavá (Alnus glutinosa)

Autoři: Alan Novák, Magdalena a Jan Schafferovi
 

Popis výřezu mapy z roku 1846 (v té době vlastnil velkostatek Adalbert Lanna)

Na řece je dole patrný dnes nefunkční jez „Boršov“ (1) s vorovou propustí a s náhonem zasypaným v 70. letech 20.století (2). V řece byl vystavěn náběh (3), který sloužil jako vodítko pro plavbu vorů. Na náhonem vzniklém ostrově byl panský mlýn (4). Později byl mnohokrát přestavovaný, nyní je předělaný na loftové industriální byty. Pod zámečkem (5) jsou budovy zaniklého pivovaru (6) a nad zámečkem hospodářské budovy velkostatku zdemolované v roce 2003 (7). V okolí zámečku již vidíme právě za Lanny zakládaný park a nalevo u řeky a náhonu stromovou a keřovou kompozici (8). Dnes je na tomto místě obecní ČOV a designový altán s pódiem pro cvičení jógy. Rybníček (9) je na mapě zatím bez ostrůvku, ale s již zřejmou výsadbou stromů okolo a založenými stromovými alejemi.

Autor: Archiv obce Boršov nad Vltavou